S Patrikem jsme se seznámili ještě v době, kdy jsme byli teenagery. I když jsme se jisté období neviděli, po více než 10-ti letech bylo příjemné na něj narazit ve městě během toho, jak jsem slavila s přítelkyněmi. Oakmžitě jsme se jako staří známí dali do řeči a začali spolu komunikovat. Z psaní se vyklubalo pozvání na rande a z randění vztah, který se zdál jako idylický již od prvního okamžiku.
Zaslepená láskou
Randili jsme spolu tři roky, když na mě začínalo doléhat okolí. Rodina, jako i přítelkyně, se mě neustále ptali, jestli máme v plánu svatbu – a zda spolu s Patrikem plánujeme budoucnost. „Nevím, to se musíš zeptat jeho,“ zněla stále moje odpověď. I když jsem se já snažila prezentovat s nadhledem, ve skutečnosti jsem žádný neměla. S Patrikem jsme spolu sice bydleli, ale nezdálo se, že by se měl k něčemu víc. A to i přesto, že jsme měli oba těsně před třicátkou.
Přibližně po půl roce od první otázky jsem to už nevydržela a začala se ho ptát, jestli si se mnou umí představit budoucnost. Odpověď byla stále kladná, ale neměla jsem pocit, že chápe, co se mu chci naznačit.
Přes léto jsme se vydali na společnou dovolenou a Patrik se choval jako pravý romantik. Připisovala jsem to mým kulatým narozeninám a v koutku duše myslela na to, že teď konečně dostanu vysněný prsten. Vzal mě na večeři, ale nic se nestalo. Zbytek večeře jsem se cítila špatně, smutně a on nechápal proč – dokud jsem mu to nevysvětlila. Jeho odpověď mě však šokovala.
„Víš, ještě když jsme spolu první rok randili, přemýšlel jsem, že se s tebou rozejdu a začal se setkávat s druhou ženou. Neměli jsme spolu nic, ale od té doby jsem si byl nejistý. Teď však vím, že s tebou opravdu chci být, jen potřebuji více času,“ odpověděl mi, co mě zarazilo. Zhnusil se mi. Já jsem si celou dobu myslela, že je všechno v pořádku – a on přitom věnoval pozornost jiné ženě… po dovolené jsme se rozešli a do dnešního dne mu to neumím odpustit. Kdo ví, kdybych spíš věděla, co mu běhá po rozumu, mohla jsem být nyní zasnoubená za někoho, kdo si mnou je jistý…